V rámci projektu GreenGov jsme otevřeli téma, které často zůstává stranou – jak skutečně propojit veřejné finance s klimatickými a environmentálními cíli. Jak mohou rozpočtové nástroje pomáhat převádět strategické cíle do reálné praxe jsme řešili společně se stakeholdery z Mendelu, MUNI, VUT, UNOB, KÚ JMK a JIMEG během dvou workshopů, které jsme pořádali v březnu a dubnu.
Orientace na výkonové rozpočtování s environmentální perspektivou
Zabývali jsme se propojením výdajů s konkrétními výsledky a na to, jak do rozpočtového rámce systematicky začlenit environmentální cíle. Opakovaně zaznívalo, že bez jasně definovaných ukazatelů a pevné vazby na rozpočet zůstávají klimatické závazky spíše na úrovni deklarací. Výkonové rozpočtování tak představuje důležitý most mezi strategií a reálnou implementací.
Zaměření na zelené rozpočtování
Na druhém workshopu jsme se věnovali tomu, jak do rozpočtových procesů přímo integrovat klimatickou a environmentální perspektivu. Představeny byly mezinárodní přístupy, jako environmentální štítkování výdajů, ex-ante hodnocení nových rozpočtových opatření nebo ex-post evaluace dopadů veřejných financí.
Co jsme z workshopů zjistili
Oba workshopy ukázaly, že klíčovým posunem není jen „přidat zelenou vrstvu“ do rozpočtů, ale systematicky pracovat s celým spektrem dopadů veřejných výdajů, tedy jak těch pozitivních, tak negativních, včetně environmentálně škodlivých dotací či investic bez odpovídajících kritérií.
Dále také z workshopů vzešlo, že výkonové rozpočtování a zelené rozpočtování se vzájemně doplňují. První pomáhá sledovat, co za peníze dostáváme, druhé přidává otázku, jaký to má dopad na klima a životní prostředí.
Silně zaznělo, že bez jasně definovaných cílů a strategického ukotvení (např. KAP JMK nebo institucionální strategie udržitelnosti) zůstávají i pokročilé nástroje omezené a jejich dopad se ztrácí.
Důležitým závěrem je i to, že změna stojí na třech krocích: umět pojmenovat problematické výdaje, posuzovat nové návrhy už před jejich schválením a následně sledovat, jaký měly skutečný dopad. Teprve kombinace těchto kroků dává smysl.
Zároveň je zřejmé, že nejde jen o metodiky. Klíčové jsou i data, kapacity lidí a to, aby se tyto přístupy opravdu propsaly do běžného rozhodování. Jinak hrozí, že zůstanou jen u reportů a tabulek.
Zkušenosti ze zahraničí pak potvrzují, že neexistuje jeden správný model. Ať už je systém centralizovaný nebo decentralizovaný funguje jen tehdy, když je zelené rozpočtování pevně součástí samotného rozpočtového procesu, ne jen jeho doplňkem.
Děkujeme všem zapojeným za otevřenou diskusi. Právě díky ní se daří posouvat téma udržitelného financování z teorie do praxe.
Projekt GreenGov je spolufinancovaný z programu Interreg Europe.